Jedna moje kámoška to vystihla
půvabně a navíc zcela přesně: „Čekáš další teenage slasher a dostaneš
Lovercrafta.“ Lépe to napsat nejde. Řeč je o snímku Cabin in the Woods (dále
jen CTW). Jednoznačně jeden z nejlepších (anti)hororů, které jsem měl tu
čest vidět. V pozadí stojí dva odzbrojující lunatici. Režijně velel Drew Goddard,
což je scénárista ve své době originálního found-footage monster-hororu Cloverfield,
produkčně pak šéfoval Joss Whedon, což je režisér prvního (a brilantního) dílu
rodící se komiksové trilogie o Avengers. Slibná jména, silná podívaná.
CTW je vrcholem jakéhosi
mystifikačního marketingového tažení. Propagace (trailery, plakáty atp.) vás
přesvědčuje o tom, že v kině uvidíte módné teenage vyvražďovačku nabízející i něco navíc. Zbystříte. Kruté
pobití pěti mladých studentů je pravděpodobně součástí zvrhlé reality-show,
kterou možná platí vyšinutí jedinci, anebo je prostě běžnou součástí TV
programu v naší blízké budoucnosti. Zajímavý nápad, něco jako upgradovaný
Hostel, laciné krveprolití říznuté lehkou inovací a originalitou. Vtipné a
nepřijemné zároveň. Toť k propagaci filmu, kterou si pevně stanovilo PR
oddělení s tím, že malý rozpočet musí být zpátky rychle a hladce.
Zajímavé a ve výsledku také parádní je ovšem právě to, jak (na dnešní Hollywood) neobvykle a krásně PR tým před premiérou filmu lhal, mystifikoval. Doporučuji se po zhlédnutí podívat na jeden z plakátů k filmu. Je na něm levitující chata s proměnlivými patry, stavebnice/skládačka. Komerční plakátový kus, jehož hlavní myšlenku doceníte až zpětně. Rozepisovat se detailněji je nemožné, protože bych musel vyzradit zásadní zvraty. Zůstanu jen u obecnějšího popisu. CTW je inteligentní nevyzpitatelná záležitost, která vás zpočátku kolébá svou jednoduchostí a naivitou, načež vás semele salvou ironie, nekompromisnosti a celou řadou skutečně sofistikovaných nápadů. U reality-show částečně zůstává, ale zároveň se řítí mnohem dál. Goddard s Whedonem hrají do posledního detailu promyšlenou hru. Pokud na ni přistoupíte, čeká vás famózně ujetá jízda hororovým lunaparkem, pokud ne, máte smůlu. Oni ne, protože CTW je čistokrevná geekovská záležitost.
Počítá se tu se zkušeným,
zasvěceným divákém, divák naivní a nezasvěcený vstupuje do řízného koloběhu jen
na vlastní nebezpečí. První jmenovaný se nechává unášet důmyslnými hrátky s hororovými
klišé, očekáváními, stereotypy. Čím víc máte nakoukáno, tím lépe pro vás, odstup
a nadhled je výhodou. Druhý se cítí trapně sám za sebe i za tvůrce. Nevezme je dokonce na milost ani ve
chvíli, kdy si uvědomí, že Goddard s Whedonem celou dobu spontánně a
zároveň velmi precizně kutali sympatickou fanouškovskou myšlenku: každý
hororový příběh s každým klasickým monstrem, který jste kdy na plátně
viděli, se skutečně reálně odehrál a byl součástí mnohem složitějšího systému
přesahujícího náš svět a naše chápání. Plus si připočtěte ještě jeden nepatrný
přesah, s nímž film rovněž operuje a který by pravděpodobně mohl oslovit i
dosud odmítající a nepřístupnou skupinu diváků: jakmile věnujete dostatek
pozornosti a energie hulení, prozřete a nehrozí vám, že byste podlehli
manipulaci a stali se loutkou. Budete zdraví, uvědomělí a budete tušit, že
kolem vás není něco v pořádku. Haha. Pro mě osobně zatím top filmové
překvapení tohoto roku. Film, který nevymyslíte. Nezaslouží si jakékoliv
pokračování.
O.Č.
(publikováno v hudebním magazínu Full Moon, č. 25)
Žádné komentáře:
Okomentovat